Jste zde

Sanitky budou muset spěchat pomalu

Spěchej pomalu. Přísloví, které zná snad každý. Teď se však z něj stalo v podstatě interní nařízení pro řidiče některých záchranek. Třeba těm pražským se zakazuje i se zapnutými majáky překračovat povolenou rychlost o víc než dvacet kilometrů za hodinu. A to proto, aby méně bouraly. Kam se ale poděl základní úkol záchranek zachraňovat životy? ptá se svaz pacientů.

Každý si myslí, že sanitka se zapnutým majákem jede tak rychle, jak jen to dovede. Omyl. I ona má své limity. A to jasně dané vnitřními předpisy. Například v Praze může jet sanitka na klasické padesátce o dvacet kilometrů v hodině rychleji, na obchvatech města pak o třicet kilometrů.

Luboš Olejár."Předpis byl zaveden ve snaze minimalizovat v hustém pražském provozu možná rizika pro posádku i pacienta a ostatní účastníky silničního provozu. Posádky se jím musejí řídit vždy," vysvětluje v reportáži TV Barrandov mluvčí pražské záchranky Jiřina Ernestová. Oslovené posádky potvrzují, že se předpis musí dodržovat. Je to jedna z věcí, která může komplikovat práci. Nejde jen o Prahu. Podobné předpisy mají i v jiných krajích.

"K omezování rychlosti došlo plošně po rozboru dopravních nehod a vždy takovým způsobem, aby nebyla ohrožena dojezdová doba v případech, kdy pacient z rychlého zásahu jednoznačně profituje," řekl TV Barrandov Josef Valenta, ředitel záchranné služby Zlínského kraje.

Existence podobných nařízení však zvedla ze židle zástupce pacientů. "Záchranka má jet maximální možnou rychlostí, dokonce může omezit silniční provoz. Takže nechápu, co to je za interní předpis a k jakému cíli má vést," podivuje se Luboš Olejár, předseda Svazu pacientů ČR.

Cíl je jasný. Zabránit nehodám. Teď je otázka, co je přednější, jestli bezpečná jízda, nebo život pacienta uvnitř vozu. V televizní anketě se oslovení respondenti převážně domnívali, že je rychlost neomezená a mělo by to tak zůstat. "Sanitka má jet co nejrychleji. Život lidský je nejdůležitější věc," zaznělo v anketě. Pokud ovšem někdo neměl konkrétní negativní zkušenost s rychle jedoucí sanitkou. Potom bylo pochopení pro omezení rychlosti mnohem vyšší.
Opravdový problém by však nastal, kdyby záchranka kvůli internímu předpisu nestihla dojet včas. Například do motolské nemocnice. "Nastala-li by taková situace, jsme připraveni se ujmout obhajoby pacientů nebo pozůstalých, aby se domáhali odškodnění. A to si myslím, že si záchranky nevezmou na triko," prohlásil Olejár.

TAUTOR: JOSEF KOLINA, 10/2014, foto: Ignác Šneiberg

„Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.“ Mark Twain